Jak pastýřka Eliška objevila pepř
Jak jistě víte, naše pastýřka Eliška milovala své kozy, výrobu sýrů a snad ještě o trochu víc experimentování s jejich chutěmi.
Své sýry pravidelně nosívala do starého velemínského hostince, kde si na nich pochutnávali pocestní, místní i kupci. Sýr byl v těch dobách oblíbenou součástí jídelníčku, obzvlášť ten tvrdý, který vydržel i dlouhé putování, aniž by se zkazil.
Jednoho dne její sýr ochutnal kupec, který pravidelně projížděl Velemínem na své cestě z Prahy do Drážďan a zpět. Zachutnal mu natolik, že se rozhodl několik bochníků odvést do Prahy svým zámožným zákazníkům.
Za několik týdnů se kupec vracel stejnou cestou a tentokrát Elišku sám vyhledal. Nepřijel však s prázdnou. Jako poděkování jí přivezl něco tehdy velmi vzácného – černý pepř.
Eliška už o tomto exotickém koření leccos zaslechla, ale nikdy neměla příležitost ho spatřit, natož k němu přivonět nebo ho ochutnat.
A protože naše pastýřka nikdy neodolala příležitosti vyzkoušet něco nového, netrvalo dlouho a první kuličky pepře skončily v jejím sýru.
