V dávných dobách, kdy se svět ještě točil podle rytmu slunce a měsíce, v malé vísce v Českém středohoří, možná to byla Kletečná, žila žena jménem Ema. Byla to vědma a bylinkářka, kterou lidé volali "Kozí mámou", protože se starala o své kozí stádo a zároveň o nemocné v okolí. Ema chovala kozy kvůli mléku, sýrům a kůži, ale zejména proto, že kozy byly odolné, zdravé a nevadila tuhá zima ve zdejších kopcích.
Jednoho chladného jarního rána se narodilo kůzle, které bylo tak slabé, že sotva dýchalo. Jeho matka ho odmítla, a Ema ho vzala k sobě do chalupy. Místo obyčejného kozího mléka mu dala to co od kozy oddojila. - tekutina byla hustá, nažloutlá a sladká. "Pij, malinký," zašeptala a kůzle se napilo. K velkému překvapení se do druhého dne zotavilo, postavilo na nohy a brzy z něj vyrostl nejsilnější kozlík ve stádu – s lesklou srstí a nezlomnou vitalitou.
Ema si toho všimla a začala pozorovat dál. Kůzle, které se nenapilo mleziva zahynulo. Kůzlata, která mlezivo pila byla silná a vitální...
"V tom mlezivu je síla života," řekla si. Brzy na to přinesly do chalupy nemocné dítě z vesnice – s vysokou horečkou a neutuchajícím kašlem. Ema neměla dost bylinek, ale ráno jí jedna koza porodila a tak měla čerstvé mlezivo. Tekutinu rozředila vodou a dala dítěti. Rodiče si vzali v hrnku ještě trochu mleziva domů a co se nestalo... do týdne se dítě postavilo na nohy, tváře mu zrudly a síla se začala vracet.
Tato úžasná zpráva se rozšířila po okolí rychlostí větru. Vesničané přinášeli nemocné – starce s bolestmi kloubů, děti po zimních nemocech, dokonce i raněné lovce. Pokud měla Ema mlezivo, dávala tuto blahodárnou tekutinu. Ti, kdo dostali k bylinkám mlezivo, se zotavovali rychleji, měli lepší chuť k jídlu a kůže jim zářila zdravím. Ostatní se začali ptát: "Proč?" Ema vysvětlovala: "Mlezivo je první dar matky – plné živé síly, která chrání slabé a nemocné a buduje silné. Kozy ho dávají svým mláďatům, aby přežila první dny života, aby byla silná a vitální. Díky tomu, že má koza mleziva velké množství tak si můžeme vzít pro naše nemocné a přitom neochudit narozená kůzlata.
Jak se tato zpráva šířila krajem tak lidé začali více chovat kozy, sbírali mlezivo kozám od novorozených kůzlat a sdíleli ho s nemocnými. Ema se stala legendou – byla první, která objevila, že v té, husté, nažloutlé tekutině je tajemství zdraví a života: látky, jež posilují tělo od základu, chrání před nemocemi a dávají sílu těm nejslabším.
