V údolí pod Kletečná, kde vítr voní po bylinách a kozí stáda pomalu kreslí stezky do luk, žila kdysi pastýřka Eliška. Lidé věřili, že rozumí řeči země — a že slyší i to, co ostatním zůstává skryté.
Jednoho suchého léta, když tráva ztrácela barvu a studny mlčely, si Eliška sedla pod starý dub. Říká se, že ho zasadil sám praotec Čech, když poprvé spatřil tuto krajinu.
„Dej lidem něco živého,“ zašeptal vítr.
A tak Eliška nechala mléko přirozeně zrát — pomalu, bez spěchu, tak jak to umí jen příroda. Vznikl nápoj jemný a svěží, který nejen osvěžil, ale i posílil.
Dnes se říká, že v každém doušku zakysaného mléka zůstává kousek téhle krajiny.
Síla luk. Klid hor. A tichá moudrost, která se dědí z generace na generaci.
Pod Kletečnou prý kdysi žila pastýřka Eliška, která rozuměla zemi i kozám. Když krajinu sužovalo sucho, nechala mléko tiše zkvasit pod starým dubem – a vznikl nápoj, který lidem...
BORŮVKA — Ticho lesa V hlubokém lese, kam dopadá jen měkké světlo, našla Eliška borůvky. Každá z nich nesla klid, který se nedá uspěchat.
ČERNÝ RYBÍZ — Síla zahrady Za stodolou rostly keře, které pamatují mnoho zim. Jejich plody byly silné, svěží a probouzely tělo i mysl.
ČOKO — Pohlazení duše Jednoho večera, když se krajina ponořila do ticha, pastýřka Eliška zatoužila po něčem hřejivém. A tak znikla chuť, která obejme. ...
VANILKA — Jemnost Ne všechno musí být výrazné. Některé věci jsou krásné právě svou jemností.
JAHODA — Sladkost léta Když slunce stálo vysoko a tráva voněla teplem, sbírala Eliška jahody přímo z luk pod Kletečnou. Byly sladké, šťavnaté a plné radosti. ...
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.