V údolí pod Kletečnou, kde se kozí stáda pasou na slunných stráních, žila před staletími pastýřka Eliška.
Říkalo se o ní, že rozumí zemi. Že naslouchá větru. A že její kozí mléko v sobě nese něco víc než jen chuť.
Když jednou sucho spálilo pole a lidé začali ztrácet sílu, odešla Eliška pod starý dub, o kterém se vyprávělo, že ho zasadil sám praotec Čech.
Tam nechala mléko tiše zrát.
„Dej lidem nápoj, který ochrání jejich tělo i duši,“ zašeptala do větru.
A tak vznikla kysanka. Jemná jako šepot lesa. Živá jako první jarní ráno.
Dnes ji známe jako Velemínskou kysanku – nápoj, ve kterém se potkává síla kozího mléka s moudrostí krajiny.
Říká se, že kdo se jí napije, ucítí v sobě klid. A možná i kousek té staré síly, která tu zůstala.
ČERNÝ RYBÍZ — Síla zahrady Za stodolou rostly keře, které pamatují mnoho zim. Jejich plody byly silné, svěží a probouzely tělo i mysl.
BORŮVKA — Ticho lesa V hlubokém lese, kam dopadá jen měkké světlo, našla Eliška borůvky. Každá z nich nesla klid, který se nedá uspěchat.
ČOKO — Pohlazení duše Jednoho večera, když se krajina ponořila do ticha, pastýřka Eliška zatoužila po něčem hřejivém. A tak znikla chuť, která obejme. ...
POMERANČ SE ZÁZVOREM — Jiskra života Když přišly chladné dny, hledala Eliška něco, co zahřeje zevnitř. Slunce a koření — nečekané spojení, které probouzí. ...
VANILKA — Jemnost Ne všechno musí být výrazné. Některé věci jsou krásné právě svou jemností.
JAHODA — Sladkost léta Když slunce stálo vysoko a tráva voněla teplem, sbírala Eliška jahody přímo z luk pod Kletečnou. Byly sladké, šťavnaté a plné radosti. ...
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.